Milovaní čtenáři, drazí farníci!
V evangeliu sv. Lukáše čteme zprávu o narození Krista:
„Když tam byli, nadešel čas jejího porodu.
I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.“ /Lk2,6-7/ .
Je zajímavé, že událost, na kterou se připravujeme 4 týdny a potom ji ještě téměř 2 týdny oslavujeme, je jen skromně zaznamenaná na třech řádcích Lukášova evangelia.
Jakoby Lukáš přímo zápasil se svojím perem, aby zbytečnými slovy nezničil tak velké tajemství Vtělení, a jakoby zbytek čistého listu nechal pro nás a pro Krista.
A my, rok co rok, píšeme tuto událost do svého života, s většími či menšími chybami. Jednoduše se snažíme, aby to nebylo to samé, co na Vánoce v zamýšleném roce 1.
V čem jsme tedy jiní od Vánoc v roce 1 ?
Tehdy nepřijali Ježíše proto, protože neměli pro něho místo a tak se musel narodit mimo.
Dnes ho nepřijímáme proto, protože nemáme čas, se mu věnovat.
Tehdy ho nepřijali možná i proto, protože jeho porod by znečistil místo a zkomplikoval život.
Dnes ho nepřijímáme i proto, protože jeho přijetí by nás nutilo žít čistě a zjednodušilo by nám to život.
Tehdy ho možná nepřijali i proto, protože v něm neviděli nic víc, než obyčejného člověka.
Dnes ho nepřijímáme opět proto, protože v něm znovu nevidíme nic víc, než historickou osobu.
Je rozdíl u mně mezi „tehdy“ a „dnes“?
Anebo, v čem budou jiné moje letošní životní Vánoce ?
Přeji nám všem, dny bohaté nejen na dárky pod stromečkem, ale na dary, kterými se budeme obdarovávat celý rok.
Požehnané svátky narození Lásky.
Váš Siard, Dušan Sklenka, O. Praem, farář lukavecký.
