Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život, a svěřil jej své církvi spolu s evangeliem, když přikázal apoštolům: „Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!“
Aby eucharistická zbožnost byla správně uspořádána a živena, je třeba brát v úvahu eucharistické tajemství v plném rozsahu:Jak slavení mše, tak i úctu ke svátostným způsobům, které jsou uchovávány po mši proto, aby dále mohla působit milost oběti.
Svátostí biřmování pokračují pokřtění v cestě uvádění do křesťanského života. Skrze ni totiž přijímají Ducha Svatého, kterého Pán seslal v den letnic na apoštoly.
Ježíš se ujímal hříšníků a smiřoval je s Otcem. Mimo to uzdravoval i nemocné, aby ukázal, že má moc odpouštět hříchy. Nakonec pak sám za naše hříchy zemřel a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.
Manželství vzniká posvátnou manželskou smlouvou neboli neodvolatelným oboustranným souhlasem, jímž se manželé navzájem sobě odevzdávají a sebe přijímají.
Nemoci a bolestí člověka patřily vždy mezi největší potíže, které trápily jeho svědomí. Ale ti, kdo vyznávají křesťanskou víru, i když cítí a prožívají totéž, přece podporováni světlem víry chápou hlouběji tajemství bolesti a statečněji ji snášejí.
Svátost kněžství se uděluje vzkládáním rukou biskupa a modlitbou, v níž biskup dobrořečí Bohu a vyprošuje dar Duch svatého k naplnění své služby.
Když do světa odvráceného od Boha přišel jeho Syn, Ježíš Kristus, ukázal, že smrt nemá poslední slovo. Svou smrtí na kříži smrt přemohl a když byl vzkříšen z mrtvých, obnovil život navždy.
Více podrobných informací nejen o svátostech najdete na liturgickém webu Liturgie.