Milovaní čtenáři, drazí farníci!
Listopad patří vzpomínce na naše drahé zemřelé. Více než jindy si
uvědomujeme, že nikdo z nás tady nebude navěky a stáváme se citlivějšími na
místech hřbitova.
Ať se nám stane průvodcem a světlem do těchto dní slovo Paula Rotha, z jeho
knihy S Bohem ještě pořád možno mluvit.
Příjde den,
kdy budu muset odevzdat svůj život,
nic už nepřidám,
už nic nebudu moci udělat-
moje poslední hodina.
Ježíši, bojím se této hodiny,
posledního osamocení, opuštění,
bojím se zůstat se svým životem sám,
tváří k smrti.
Co jsi se mnou chtěl?
Kterými cestami jsi mě chtěl
dlouhým životem vést, až k jho naplnění,
mému štěstí?
Moje cesty nebyli Tvými cestami.
Tak tu stojím s prázdnými rukama
na nesprávné cestě;
rozplynulo se, co začalo.
Není už pro mně návratu?
Ježíši, není žádné propasti,
z které by nevedla cesta k Tobě
v každém okamžiku.
Ukaž mi ji, veď mne.
Není ještě pozdě a jde jen o jeden život,
o tento život.
O věčný život
neopakovatelný,
nenahraditelný.
Odpočinutí věčné dej našim zemřelým Pane a světlo věčné ať jim svítí.
Ať odpočívají ve svatém pokoji.
S úctou
P. Siard Dušan Sklenka, O. Praem.
0 komentářů