Drazí čtenáři, milovaní farníci!
Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve
kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. „Pro Boha nemá cenu, aby
se stal člověkem,“ uvažoval. „Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj
drahocenný čas s někým, jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit
zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl
sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob.“Náhle muže vyrušil z úvah
divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o rám. Venku uviděl
houf sněžných hus, které divoce mávaly křidly a zoufale se plácaly v hlubokém
sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího
hejna směřujícího do teplejších krajin. Muži jich bylo líto, a tak se zachumlal do
teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže,
ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. „Kdyby tak věděli, že je chci
zachránit,“ pomyslel si muž. „Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich
dobro?“Tu ho napadlo: „Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a
mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily.“ V náhlém osvícení si
vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál
nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě ležící v jeslích ve stáji v
Betlémě. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší
řečí mohl sdělit, že nás miluje, že nás miluje právě teď a že mu jde o naše dobro.
Drazí přátele letošní rok se chýlí ke svému konci a to je znamením že nastávají
vánoce. Kromě tradičního vánočního shonu pozoruji také únavu a strach z válek
ve světě a kolem nás, ničivých následků povodní, nejistoty ekonomické a všech
čísel, statistik a prognóz. Už toho máme všichni dost. S pokorou musíme uznat,
že nevíme, co bude. Chceme mít pokojné svátky. Jaké budou, letošní svátky tak
paradoxně záleží i na nás, do jaké míry se nenecháme znechutit vším, co na nás
letos doléhá. Vánoce jsou oslavou Ježíšova narození. Bůh se stává člověkem,
aby nám rozuměl a byl nám nablízku. I letos nám říká, mám tě rád. Prožijme
s touto dobrou správou letošní vánoce. Snažme se porozumět našim nejbližším a
naslouchejme hlasu jejich srdcí. Tak to dělá Bůh, protože miluje i tebe.
Přeji Vám, abyste o Vánocích pocítili osobní lásku Ježíše Krista,
před dvěma tisíci lety pro každého z nás narozeného
a též i skrze naši lásku mezi námi přítomného.
Z celého srdce Vám přeji
pokojné a radostné Vánoce.
Váš
P. Siard Dušan Sklenka, O. Praem.