Milovaní čtenáři, drazí farníci!
Každý den s někým hovoříme. Asi nejsou v našem životě dny, kdy bychom byli úplně sami a s nikým nepromluvili aspoň pár slov. A pokud ano, tak jich je určitě velmi málo. Tématem našich rozhovorů jsou často naše trápení, bolesti, to, co prožíváme a s čím bojujeme. Kromě těchto témat o nás a našem životě hovoříme i o druhých lidech. O jejich chybách a omylech o jejich dobrých vlastnostech, ale i o těch zlých. Hovoříme opravdu o čemkoli a denně hodnotíme lidi, kteří žijí s námi v naší blizkosti.
Děláme to přesně tak, jako lidé z evangelia, kteří hodnotili Ježíše a říkali o něm: „všechno dělá dobře“…
Co říkají o nás lidé v našem okolí? Řekl by o nás někdo, že, co děláme je správné a dobré? Odpovědět si musí každý z nás sám. Křesťanství a naše víra nám dává do života směrnice, jak žít. Evangelia nám ukazují osobu Krista jako toho, kterého máme následovat. Když půjdeme Ježíšovou cestou, určitě přijdeme k správnému naplnění našeho života.
Jeden moudrý muž jednou řekl¨:
Když chce člověk naplno prožít život, musí bezednou propast svého srdce naplnit nekonečným Bohem, aby potom mohl z tohoto nevyčerpatelného zdroje čerpat lásku, která se rozdává.
Naplňme se Bohem a jeho láskou a náš život bude krásný a radostný.
Pane Ježíši, prosím Tě, naplň nás svojí láskou a pomáhej nám prožít náš život s Tebou a když už nedokážeme hovořit o druhých v dobrém, tak místo slov, vyslovme za ně modlitbu.
To přeji nám všem!
