Drazí čtenáři, milovaní farníci!
Odpočítávame první hodiny a dny Nového roku a stojíme před nastávajícím časovým horizontem našeho života.
Pro slova povzbuzení uveřejňuji zamyšlení bratra biskupa Církve československé husitské, Lukáše Bujny, s jeho laskavým svolením:
ABY VYŠLO NAJEVO MYŠLENÍ MNOHÝCH SRDCÍ
Tohle nám všem přeji do nového roku. Abychom se poznali s cizincem, se kterým sdílíme společnou domácnost svého těla, a přitom se třeba ani za celý život neseznámíme. Tím cizincem je naše vlastní srdce. Dokud nevyjde najevo, co si nosíme uvnitř, co tiše sténá v hlubině, nepoznáme, kdo jsme. Dokud nám to nevstoupí do vědomí a nepostavíme se tomu, nepoznáme, kdo jsme.
V poslední den roku se při bohoslužbě četlo z evangelia, že Ježíš přišel na svět „k pádu i k povstání mnohých“. Co když se tím nemyslí, že jedni padnou a druzí vstanou, ale že my všichni v životě mnohokrát padneme a mnohokrát vstaneme? Možná budeme muset padat a vstávat do té doby, než únavou materiálu praskne řetěz utažený kolem srdce a my se konečně obejmeme s dlouho vězněným cizincem, jímž je naše pravé já.
Věřit v Ježíše pro mě znamená, že mohu odložit strach, překročit jej a být sám sebou. Také mohu dovolit ostatním, aby byli sami sebou. A zároveň nemám důvod bát se, že ve mně uvidí blázna, když jim budu svědčit, jak nesmírně osvobozující a radostné je věřit v někoho, kdo vás nepřišel odsoudit, ale darovat se vám. Ježíš je nejcennější vánoční dar. Jeho světlo září do našich temnot. Co mi teď ještě brání, abych se mu i já daroval, odevzdal mu své srdce?
„On jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (Lukáš 2, 34-35)
Přeji nám všem milostiplný rok 2024!
S úctou
Váš
Dr. Siard Dušan Sklenka, O. praem.
