Milovaní čtenáři, drazí farníci!
V naší zemi, ale i v mnoha dalších zemích, se slaví třetí neděli v červnu Den otců.
Je to svátek na počest otců, oslavující otcovství, vztah otce k dítěti a roli otců ve společnosti.
Každý z nás si uvědomuje, jak důležitá je v životě rodiny osoba otce.
Muž je zázemí, které poskytuje rodině bezpečí a jistotu.
Je tím, který ji chrání, ale především ukazuje svým dětem, jak si vážit sebe sama. Ukazuje jim jejich vlastní hodnotu a stává se tak pro syna i dceru prvním vzorem, jaký by měl muž být.
Pro dceru je otec prvním mužem v jejím životě, miluje ji, chrání
a je pro něj princeznou.
Ve starozákonní knize Písma svatého, v knize Kazatel je psáno, že Pán dal otci
vážnost, která je vysoko nad dětmi.
V čem spočívá tato vážnost otce?
Pozemský otec je pokládán za předobraz Otce nebeského.
Bohužel, každý máme o tom svoji představu, protože každý z nás měl jiného otce.
Někdo si dokonce Obraz Boha – Otce nebude moci vytvořit, protože ve svém životě otce nepoznal.
Jiný zase pocítí z otcovství radost, protože měl dobrého otce a s ním dobré vztahy.
A v jiném to zase vyvolá vzpouru, protože si pamatuje otce jako tyrana
a alkoholika.
Proto je otcovství v životě velmi vážnou rolí.
Kdo je otcem, musí žít moudře.
Matka sice učí děti modlitbě, ale otec učí děti věřit.
Otec neformuje zbožnost slovem, ale svým bytím, zjevem.
Josef byl zodpovědný za dítě Ježíše nejen před Bohem, ale také před lidmi.
On sám však věděl, že to není jeho Dítě a nemůže si s ním dělat, co by chtěl.
Ale že to Dítě je Božím darem, který mu je zapůjčený jen na určitý čas.
Proto musel být Josef mužem silné víry, vycházející z lásky.
Josef nebyl mužem velkých slov, ale velkých skutků.
Byl mužem jednoduchým, tichým, skromným, pracovitým a věrným svému povolání.
Ve svém životě nedělal žádné zázraky, ale žil nenápadný, každodenní život
v přítomnosti Ježíše a Marie.
Milí otcové a muži,
přeji nám všem, abychom nebyli jen muži slov, ale především činů.
S úctou Váš
P. Siard Dušan Sklenka, O. Praem.
