Milovaní čtenáři, drazí farníci,
Adventní nedělí jsme vstoupili do období, jehož vyvrcholením má být tichá a svatá noc, ve které se Bůh znovu pokusí v podobě bezbranného dítěte, tedy svého Syna, dotknout lidského srdce a vstoupit do naší.. covidem a strachem postižené doby.
Tato doba rozdělila národ a vytvořila z nás lidí, oběti vlastního přesvědčení, kteří na sebe přebírají nejrůznější potřebu se vyjádřit.
Kdo je tím dobrým, zodpovědným, kdo má a nemá pravdu, a kdo to zná lépe než ti, jejichž profesi se snažíme suplovat na základě „zaručených“ zpráv z internetu a medií.
Opět nám jaksi unikl fakt, že rozdělení a nenávist, hrubost a arogance a v neposlední řadě silný křik, nejsou právě těmi nejvhodnějšími cestami, jak bojovat s nejistotou a strachem v nás.
Do této atmosféry vstupuje Bůh, který nenásilně znovu dovolí, aby se NEBE SKLONILO K ZEMI A DOTKLO SE ČLOVEKA, BUH PŘICHÁZÍ S ODPUŠTĚNÍM A LÁSKU SI OBLÉKÁ.
Tato slova chtějí být srdcem i letošní vánoční noci.
Bůh se k nám sklonil v malém bezbranném dítěti, které se narodilo v chlévě, v bídě a chudobě, a to jen proto, že nás miluje.
Nic jiného v tom nebylo. Bůh neměl žádný důvod, proč přijít na tento svět. Jediným důvodem byl fakt, že nás miluje. On nás nepotřebuje, ale my jsme bez Něho ztracení.
A co nám novorozené betlémské dítě přináší?
Přináší nám to, co nám nejvíc schází – přináší nám lásku. Bůh má lásku, která vždy miluje. Za každých okolností je ochotný nás bezpodmínečně milovat.
A to je právě poselství dnešní noci a svátků, které oslavujeme.
Oslavujeme lásku, která přišla na tento svět.
Oslavujeme lásku, která se zjevila v malém děťátku.
Oslavujeme lásku, která nás dokáže změnit a ukázat nám, co je třeba dělat, abychom byli šťastní.
Nebojme se přijmout tuto lásku do svých životů a všichni zažijeme kouzlo Vánoc.
Požehnané a milostiplné svátky pokoje, a odhození zbraní, jako jsou křik, nenávist, soupeření a povyšování se.
Jsme v tom všichni spolu.
Bůh nám žehnej!
S úctou a láskou Váš
PhDr. Siard Dušan Sklenka, O. Praem.
0 komentářů