„Do náruče Boží, odkud jsme vyšli, všichni se navečer vrátíme zas“
( J. V. Sládek)
Milovaní čtenáři, drazí farníci!!
Uvedený citát J. V. Sládka, obrací naši pozornost ke dnům, kdy vstoupíme do světa hřbitovů,
abychom uctili památku těch, kteří už nejsou mezi námi.
Místa ticha a rozjímání, která nás zvou k uvědomění si smrtelnosti a konce života každého z nás.
Ve světě kolem nás se setkáváme téměř každodenně s různými tragédiemi, na které nebyl člověk připravený.
I v Písmu Svatém čteme, že Kristus vyzývá svoje posluchače k bdělosti. Vzpomeňme si na dvě biblické události. Potopu světa v době Noema, a zničené město Sodoma Gomora, v dobách Lota.
Obě události mají něco společného. Stalo se to v obyčejný všední den, ve kterém nic nenasvědčovalo tomu, že se stane něco výjimečného.
I v den příchodu Syna člověka, tedy Krista, se odehrává to samé.
Lidé nebudou věřit v příchod Syna člověka, jako nevěřili Noemovi, že přijde potopa, či Lotovi, který upozorňoval, že bude zničena Sodoma. Budou zaneprázdněni normálními každodenními záležitostmi až tak, že se stanou necitliví vůči výzvě k pokání a obrácení.
V jednom evropském velkoměstě žil, starý moudrý muž.
Byl dost nápadný, protože jako jediný nepodléhal neurotickému spěchu lidí, a chodil uvolněně a klidně.
Jednou ráno ho zastavil vedoucí jednoho z největších obchodů ve městě. Vídal ho každý den.
,,Proč taky nespěcháš jako všichni ostatní? Jak to děláš?“
Moudrý člověk odpověděl: „Necháváte se pohltit, spěcháte, běžíte, a ani nemáte čas žít.“ „Co tím chceš říci?“ zeptal se obchodník.
„Jen se podívej na svůj den. Když se ráno probudíš, už plánuješ a počítáš, co musíš udělat. Snídáš v rychlosti a myslíš na to, jaká bude na silnici zácpa. Běžíš a už myslíš na práci. A pořád jen čekáš. Dopoledne čekáš na polední pauzu, večer čekáš na další den, v pondělí toužíš po víkendu a v neděli plánuješ pracovní týden, který druhý den začne.“
„A ty to děláš jak?“ zeptal se obchodník toho muže.
„Když se ráno probudím, jsem vděčný za nový den. Když si sednu ke stolu, vychutnávám si chuť a vůni jídla. Když někam vyrážím, dívám se na všechno, co potkám, s novým zájmem. Nevím, co je mým cílem, dokud jej nedosáhnu. Žiju v přítomnosti a moc se nestarám o to, co bylo včera a co bude zítra. To je moje tajemství klidu a vnitřního pokoje, které vy lidé z jednadvacátého století nedokážete pochopit.“
Přeji nám všem odvahu a důvod zpomalit a nepodcenit fakt, že cokoli v životě počká,
ale pozvání na věčnost je definitivní.
S úctou Váš
P. Siard Dušan Sklenka O. Praem.
0 komentářů