Milovaní čtenáři, drazí farníci!
Bruno Ferrero, italský kněz a spisovatel, vypráví příběh pro potěšení duše.
Je o muži, který dokázal každému odpustit a na nikoho se nehněvat.
Pán Bůh k němu poslal anděla, který mu oznámil, že si může za svoji dobrotu vybrat nějakou odměnu.
A tak mu nabídl dar uzdravovat.
Muž to odmítl se slovy, aby Pán Bůh uzdravoval koho sám chce.
Pak mu anděl nabídl schopnost, obrátit všechny hříšníky na správnou cestu.
I toto muž odmítl s tím, že takováto činnost není pro lidi, ale pro anděly.
Boží posel byl nešťastný z člověka, který nechtěl nic pro sebe. Prosil ho, ať si
aspoň něco vybere, protože takto s prázdnou se do nebe vrátit nemůže.
Po delší úvaze muž řekl:“ Dobře tedy. Chtěl bych konat dobro, ale tak,
aby si nikdo nevšiml, že jsem to byl já.“
Anděl mu vyhověl.
Požehnal mužův stín a dal mu moc konat dobro, uzdravovat, utěšovat a pomáhat.
Muž prošel mnohé země, a kudy chodil, tudy konal zázraky.
Nemocní nacházeli úlevu, smutní potěšení a země vydávala bohatou úrodu.
Vykonal mnoho dobra a ani si nevšiml, že to dělá on, protože stín stál vždy za ním.
Byl velmi šťastný, a hlavně činil šťastnými druhé.
Mráz je příjemný na tváři člověka, jehož líce jsou poštípané od studeného
pohlazení zimy, a přitom jeho duše je naplněná teplem něhy. Chlad v lidských srdcích nemá rysy člověčenství, ani rysy hodnoty a krásy. Ledová srdce vůči lidem, přírodě, životnímu prostředí a ke zdrojům země, v sobecké hrabivosti a necitlivém svědomí, nevidí nikoho jiného, než sebe a na budoucí pokolení nehledí.
Pochopme konečně, že bez ekologie duše a čistoty svědomí, budou všechna
ekologická a environmentální úsilí, jen akademickým mudrováním a utopií.
Stará zkušenost praví, že jací jsme v srdci, tak i myslíme a konáme.
Milí přátelé, Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel, řekl:
“ Naše neštěstí nespočívá v tom, že žijeme krátkou dobu, ale v tom,
že žijeme špatně, proti sobě i proti svému svědomí.
Přecpáváme si život zbytečnostmi, anebo jej promarňujeme hlasitými slovy.
Je třeba jen jediné – probudit srdce a zasít do něj myšlenku na Boha.
Francouzský filozof Jean Lacroix připomíná, že:“ Bůh je smyslem světa a svět je jazykem Boha“.
K tomu český spisovatel, Pavel Kosorin, dodává:“ Klíče od nebeské brány se fasují na zemi“.
Každému z Vás přeji, aby aspoň jednou v životě zažil ten krásný pocit, když mu někdo řekne, že díky svědectví jeho života, věří a miluje Pána Boha.
S úctou Váš
Siard Dušan Sklenka, O. Praem.
